Německá
doga
Německá
doga
Historie plemene
Ve středověku se doga používala hlavně při lovu
velkých, dravých zvířat a též jako osobní stráž
vladařů a velmožů. Je častým motivem dobových
obrazů. Z původních starověkých dogovitých psů
byla během času vyšlechtěna četná plemena a mezi
nimi i německá doga.
Formování dogy jako samostatného plemene
spadá do poloviny minulého století. Do té doby se
doga vyskytovala na různých místech v rozličných
typech (doga dánská, würtemberská, ulmská a pod.),
které se od sebe lišily velikostí, stavbou i zbarvením.Svou
roli hrály i lokální a patriotské zájmy. Dánové
usilovali o uznání samostatného plemene - dánské
dogy. Postupným procesem se však různé typy dog
sjednocovaly a počínaly se blížit dnešnímu
standardu.
V roce 1866 byl sice v Kodani vydán standard dánské
dogy - Danske dog, ale její vývoj se ubíral jiným směrem.
Dánská doga je nižší, ale robusnější, s širokou
hlavou, červené až žlutě zbarvená, podobá se spíše
mastifovi.
Na berlínské výstavě psů v roce 1880 byly stanoveny
základní znaky plemene německá doga, anglicky Great
Dane, francouzsky Grand Danios.
Za počátek moderního chovu se však počítá až rok
1889, kdy byl v Mnichově založen první spolek chovatelů
dog v Německu - "National Doggen Klub", který
byl nově zorganizován v roce 1897.
Krátce po založení klubu napsal V. Fuchs, jeden z našich
prvních velkých kynologických odborníků, že
"..v Německu dostoupily dogy, Angličany zvané
German mastiff, takové mohutnosti, síly a elegance, že
se nyní nejlepší dogy vůbec jen německými dogami
zvou..."(citát z roku 1903!).
Německé dogy měly především za povinnost chránit
nejen pánovu bezpečnost, ale ukazovat i jeho společenské
postavení (jedním z jejich hrdých majitelů byl i německý
kancléř Bismarck).
Dánové se však "své" dogy přece jen dočkali
- v roce 1982 uznala FCI nové plemeno pod číslem 315
je zaregistrován Broholman, dánská doga.
Standard
NĚMECKÁ DOGA
MEZINÁRODNÍ KYNOLOGICKÁ FEDERACE, Thuin, Belgie
F.C.I. - Standard Nr.235 / 10.04.2002 / D
Země původu : Německo
DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU : 13.03.2001
použití Společenský, strážní pes a pes pro ochranu
Klasifikace F.C.I. : Skupina 2 - pinčové, knírači, molossové a švýcarští salašničtí psi Sekce 2.1 - Molossové, dogovití psi Bez zkoušek z výkonu
Krátký přehled historie : za předchůdce dnešních německých dog jsou považováni staří býkohryzové stejně jako psi používaní ke štvaní zvěře a k lovu na divočáky. Svojí konstitucí tvoří střed mezi silným mastifem anglického typu a rychlým obratným chrtem. Označení doga nejprve patřilo velkým, silným psům, kteří zpočátku nemuseli patřit k žádnému určitému plemeni. Názvy jako ulmská doga, anglická doga, dánská doga, pes na štvaní, pes na divočáky a velká doga později označovaly podle barvy a velikosti různé typy těchto psů. V roce 1878 se v Berlíně rozhodl sedmičlenný výbor nadšených chovatelů a rozhodčích pod předsednictvím Dr. Bodinuse zahrnout všechny výše uvedené variety pod název "německá doga". Tím byl položen základní kámen samostatného německého plemene psů. V roce 1880 byl při příležitosti výstavy v Berlíně sestaven první standard dogy, který od roku 1888 spravuje "Deutscher Doggen - Club 1888 e.V", a který byl během let opakovaně upravován. Jeho dnešní forma odpovídá požadavkům F.C.I.
Celkový vzhled : německá doga spojuje ve svém ušlechtilém zjevu velikost, sílu a harmonickou stavbu těla s hrdostí, sílou a elegancí. Díky substanci, spojené s ušlechtilostí, harmonií vzhledu, dokonalým proporcím jednotlivých linií a především díky mimořádně výrazné hlavě, působí doga na pozorovatele jako ušlechtilá socha. Doga je Apollem mezi psy.
Důležité proporce : stavba těla je téměř kvadratická; to platí obzvláště u psů. Délka trupu (vrchol hrudní kosti až vrchol sedací kosti) by neměla u psů přesahovat kohoutkovou výšku o více než 5 %, u fen by ji neměla přesahovat o více než 10 %.
CHOVÁNÍ POVAHA : přátelská, milá a svému majiteli velmi příchylná, obzvláště k dětem; vůči cizím zdrženlivá. Žádoucí je sebevědomý, neohrožený, lehce ovladatelný, učenlivý společenský a rodinný pes s vysokým prahem vzrušivosti, bez projevů agresivního chování.
HLAVA :Mozkovna : Lebka: v souladu s celkovým vzhledem, dlouhá, štíhlá, výrazná, markantní, dobře řezaná (zvláště partie pod očima); nadočnicové oblouky dobře vyvinuté, aniž by však vystupovaly. Vzdálenost špičky nosu od stopu a stopu od slabě vyjádřeného týlního hrbolu by měla být pokud možno shodná. Horní linie tlamy a mozkovny by měly probíhat paralelně. Při pohledu zepředu musí hlava vypadat štíhle, přičemž hřbet nosu by měl být pokud možno široký a lícní svaly by měly být pouze lehce naznačeny, v žádném případě nemají zřetelně vystupovat.
Stop : Zřetelně vyznačen .
Obličejová část : nosní houba :dobře vyvinutá, spíše široká než kulatá, s velkými nosními otvory. Nosní houba musí být černá s výjimkou černobíle skvrnitých dog. U nich je černá nosní houba žádoucí a toleruje se černě skvrnitá nebo masově zbarvená nosní houba. U modrých psů je nosní houba antracitově zbarvená (zesvětlená černá).
Tlama: by měla být hluboká a pokud možno pravoúhlá. Koutky tlamy dobře znatelné. Tmavě pigmentované pysky. U černobíle skvrnitých dog se tolerují pysky s neúplnou pigmentací nebo pysky masově zbarvené.
Čelisti / zuby : dobře vyvinuté široké čelisti. Silný, zdravý a úplný nůžkový skus (42 zubů podle běžného zubního vzorce).
Oči : středně velké, s živým, chytrým a přátelským výrazem. Pokud možno tmavé, mandlového tvaru s dobře přiléhajícími víčky. U modrých dog jsou přípustné poněkud světlejší oči. U černobíle skvrnitých dog se tolerují světlé oči nebo oči různých barev.
Uši : Přirozeně visící, vysoko nasazené, středně velké, přední okraj přiléhá k líci.
Krk : dlouhý, suchý, svalnatý. Dobře vyvinutý v nasazení, k hlavě se lehce zužuje, linie šíje je lehce klenutá. Krk je nesen vzpřímeně, přitom je poněkud skloněn kupředu.
TĚLO :
Kohoutek : nejvyšší bod silného těla. Je tvořen hřebeny lopatek, které přesahují trny obratlů.
Hřbet : krátký a pevný, jeho téměř rovná linie nepatrně klesá směrem dozadu.
Bedra :> lehce klenutá, široká, silně osvalená.
Záď : široká, silně osvalená, od křížové kosti směrem k nasazení ocasu mírně klesá a plynule přechází v nasazení ocasu.
Hrudní koš : dosahuje až k loktům. Dobře klenutá žebra sahají daleko dozadu. Hruď dobré šířky s vyjádřeným předhrudím.
Spodní linie / Břicho : břicho směrem dozadu dobře vtažené, s dolní linií hrudního koše tvoří pěkný plynulý oblouk.
Ocas : dosahuje až k hleznu. Nasazený vysoko a široce, ke špičce se stejnoměrně zužuje. V klidu visí v přirozeném oblouku, při vzrušení nebo v běhu nesen lehce jako šavle, ne však příliš nad linií hřbetu. Kartáč na ocase je nežádoucí.
Končetiny : HRUDNÍ KONČETINY : plece: silně osvalené. Lopatka je dlouhá a šikmo uložená, s nadloktím svírá úhel zhruba 100 až 110 stupňů.
Nadloktí : silné a svalnaté, dobře přiléhající; mělo by být poněkud delší než lopatka.
Loket : nevytáčí se ven ani dovnitř.
Předloktí : silné, svalnaté, při pohledu ze strany i zepředu naprosto rovné.
Zápěstí: silné, stabilní, od struktury předloktí se odlišuje pouze nepatrně.
Nadprstí : silné, při pohledu zepředu rovné, při pohledu ze strany směřuje pouze nepatrně kupředu.
Tlapy : okrouhlé, vysoko klenuté a s dobře uzavřenými prsty (kočičí tlapa). Drápy krátké, silné, co nejtmavší.
PANEVNÍ KONČETINY : celá kostra pánevní končetiny je pokryta silnými svaly, záď, kyčel a stehno jsou široké a oblé. Silné, dobře osvalené pánevní končetiny stojí při pohledu zezadu paralelně s hrudními končetinami.
Stehna : dlouhé, široké, velmi svalnaté.
Kolena : silné, stojící téměř svisle pod kyčelním kloubem.
Bérce : dlouhé, zhruba stejné délky jako stehno, dobře osvalené.
Hlezna : silné, stabilní, nesměřuje ani dovnitř, ani ven.
Tlapy : okrouhlé, vysoko klenuté a s dobře uzavřenými prsty (kočičí tlapa). Drápy krátké, silné, co nejtmavší.
Nadprstí : krátké, silné, stojící téměř kolmo k podložce.
Chůze : harmonický, pružný, prostorný, lehce pérovaný, končetiny se musí při pohledu zezadu pohybovat paralelně.
Kůže: těsně přiléhající, u jednobarevných dog dobře pigmentovaná. U černobíle skvrnitých dog odpovídá rozložení pigmentu rozložení skvrn.
OSRSTĚNÍ:Srst : velmi krátká a hustá, hladce přiléhající, lesklá.
Barvy : německá doga se chová ve třech samostatných varietách: žlutá a žíhaná, skvrnitá a černá, modrá.
Žlutá: světle až sytě zlatožlutá, žádoucí je černá maska. Nežádoucí jsou malé bílé odznaky na hrudi a prstech.
Žíhaná: základní barva od světle až po sytou zlatožlutou s černým, co nejrovnoměrnějším a zřetelně vyznačeným žíháním, probíhajícím ve směru žeber; žádoucí je černá maska. Nežádoucí jsou malé bílé odznaky na hrudi a prstech.
Černobíle skvrnitá (tzv.tygrovaná doga): základní barva čistě bílá, pokud možno bez všech odstínů, s lakově černými skvrnami, které mají být rozloženy pravidelně po celém těle; jsou nestejné velikosti i tvaru. Nežádoucí jsou šedé nebo nahnědlé skvrny nebo jejich části.
Černá: lakově černá, bílé odznaky jsou přípustné. K nim patří i plášťové dogy, u nichž černá pokrývá tělo jako plášť, a tlama, krk, hruď, břicho, končetiny a špička ocasu mohou být bílé, a dogy s bílou základní barvou a velkými černými plotnami (plotnové zbarvení).
Modrá: čistě ocelově šedá, bílé znaky na hrudi a tlapách jsou přípustné.
Výška v kohoutku :
Psi : nejméně 80 cm
Feny : nejméně 72 cm
CHYBY: každá odchylka od
uvedených bodů by se měla posuzovat jako vada, jejíž
hodnocení by mělo být v přesném poměru se stupněm
odchylky. To platí především pro následující
odchylky :
Celkový vzhled: chybějící nebo nedostatečně
vyjádřený pohlavní výraz, chybějící harmonie, přílišná
lehkost, přílišná těžkopádnost.
Povaha: chybějící sebevědomí, nervozita, nízký
práh vzrušivosti
Hlava: linie hlavy neprobíhající paralelně,
jablkovitá hlava, klínovitá hlava, příliš málo vyjádřený
stop, silně vyjádřené lícní svaly.
Tlama: špičatá, chybějící pysky, příliš
volně visící pysky (letmé pysky). Hřbet nosu konkávní
(sedlovitý), konvexní (klabonos jako u ovce) nebo
spadající (orlí nos).
Čelisti / zuby: všechny odchylky od kompletního
chrupu (toleruje se pouze chybění zubů P1 v dolní čelisti);
nepravidelné postavení jednotlivých řezáků, dokud
je zachována většina zámku skusu; příliš malé
zuby.
Oči: volná víčka, příliš červené
spojivky; světlé, bodavé, jantarově žluté oči; u
jednobarevných dog vodnaté oči nebo oči různých
barev. Oči uložené příliš daleko od sebe nebo
"šikmé" oči. Vystupující nebo příliš
hluboko uložené oči.
Uši: nasazené příliš vysoko nebo příliš nízko,
odstávající do stran nebo ploše přiléhající.
Krk: krátký, tlustý krk, jelení šíje, příliš
mnoho volné kůže na hrdle nebo lalok.
Hřbet: spadající hřbet, kapří hřbet, příliš
dlouhý hřbet, směrem dozadu stoupající hřbetní
linie.
Záď: silně spadající nebo vodorovně uložená.
Ocas: příliš silný, příliš dlouhý nebo příliš
krátký, příliš nízko nasazený, nesený příliš
vysoko nad hřbetní linií, ve tvaru háku nebo nesený
stočený do kroužku či vychýlený ke straně. Potlučený,
na konci zesílený nebo kupírovaný ocas.
Hrudní koš: plochá žebra nebo sudovitě klenutá
žebra, chybějící šířka nebo hloubka hrudníku, příliš
vystupující hrudní kost.
Spodní linie: příliš málo vtažená linie břicha;
nedostatečně zatažené mléčné žlázy.
Hrudní končetina: nedostatečné úhlení. Lehké
kosti, slabé osvalení. Postoj jiný než zcela svislý.
Plece: volné, příliš těžké. Strmě uložený
list lopatky.
Lokty: volné, vbočené nebo vybočené.
Předloktí: zahnuté. Zesílení nad zápěstním
kloubem.
Zápěstí: naběhlé. Podstatně ustupující
nebo přesahující.
Nadprstí hrudní končetiny : postavené příliš
šikmo nebo příliš strmě.
Pánevní končetina: příliš otevřené nebo příliš
uzavřené úhlení. Kravský postoj, příliš úzký
nebo sudovitý postoj.
Hlezno: naběhlé, nestabilní.
Tlapy: ploché, dlouhé, rozevřené. Paspárky.
Krok: příliš málo prostorný, vázaná akce,
častý nebo stálý mimochod, nedostatečná souhra v
akci hrudních a pánevních končetin.
Srst: patrová srst, tupá srst.
Barvy: Žlutá: žlutošedá, žlutomodrá, plavě
žlutá nebo špinavě žlutá barva. Žíhaná: základní
barva stříbrně nebo plavě žlutá; slité žíhání.
Černobíle skvrnitá: základní barva modrošedě
kropenatá, větší podíl žlutošedých nebo modrošedých
skvrn. Černá: odstín žluto-, hnědo- nebo modročerný.
Modrá: žlutomodrá nebo černomodrá barva.
TĚŽKÉ VADY
Povaha: bázlivost.
Čelisti / zuby: klešťový skus
Oči: ektropium, entropium.
Ocas: vrozeně zlomený ocas.
VYLUČUJÍCÍ VADY:
Povaha: Agresivita, kousání ze strachu
Nos: Játrově zbarvený, rozštěp nosu
Čelisti / zuby: předkus, podkus, zkřížený
skus
Barvy: žluté a žíhané dogy s bílou lysinkou,
bílým obojkem, bílými tlapami nebo "punčochami"
a bílou špičkou ocasu. Modré dogy s bílou lysinkou,
bílým obojkem, bílými "punčochami" nebo bílou
špičkou ocasu. U černobíle skvrnitých dog: bílá
barva bez černých skvrn (albíni) stejně jako hluché
dogy; takzvaní porcelánoví tygři (kteří mají převážně
modré, šedé, žluté nebo žíhané skvrny); takzvaní
šedí tygři (ti mají černé skvrny s šedou základní
barvou). POZN.: Psi musí mít dvě očividně normálně
vyvinutá varlata zcela spuštěná do šourku
