Leonberger

Historie Současný chov Standard

Historie plemene

Původ plemene se datuje k roku 1846. Leonberský pes vznikl chovatelským záměrem pana Heinricha Essiga, městským radním městečka Leonberg u Stuttgartu. Jeho úmyslem bylo vytvořit psa, vzhledem podobného lvu a povahově ideálního hlídače a společníka. Za tímto účelem cíleně křížil svatobernerdského , novofunlandského psa a pyrenejského horského psa. Tak vznikl leonberger a i přes některé skeptické názory měl úspěch.

Roku 1889 obohatila i císařovna Alžběta svou smečku o leonbergera, kterého koupila za velkou sumu 1400 zlatých. Kolem r.1873 bylo vyvezeno 374 psů, kteří se v mnoha případech stali společníky korunovaných hlav v celé Evropě.

1889 H.Essig zemřel a to se silně projevilo na chovu leonbergera. Nepřátelé plemene vytáhli do útoku a snažili se leonbergera jako samostatné plemeno zničit. Naštěstí vlastníci a přátelé leonbergerů se spojili a roku 1895 založili Mezinárodní klub pro leonberské psy.

Na chovu tohoto i ostatních velkých plemen se bohužel težce podepsaly obě světové války, ale i přes to se po r.1945 snažili nadšenci vybudovat novou chovnou základnu. Dne 10.6.1948 byl založen "Německý klub pro leonberské psy" se sídlem v Leonbergu, který toto plemeno zastupuje dodnes. Je nejvyšším orgánem pro chov leonbergerů, i když pod sebou sdružuje celou řadu národních klubů. Klub vede plemenou knihu, je členem německého kynologického svazu /VDH/, členem FCI a předsedá i mezinárodní unii chovatelů leonbergerů. Členem této unie je od roku 1992 i český Klub chovatelů leonbergerů s působností pro Čechy a Moravu.

Současný chov

V ČR se první leonbergeři začali objevovat kolem r.1979, ale štěňata odchována nebyla. Teprve v roce 1984 se podařil první vrh u nás a to po feně Ilka v.Műhlenberg a psovi Orpheus v.Műhlenberg, kterým se narodilo 7 štěňat, což byl an tehdejší dobu úspěch i když vrh byl poměrně z úzké příbuzenské plemenitby.

Je to velký, silný pes, který ale zároveň vyniká svojí milou a přátelskou povahou, láskou k dětem a také neohrožeností, která z něj dělá i dobrého hlídače Vašich příbytků.
Dal by se přirovnat i k něžnému obru, dobrosrdečnému příteli,ale pozor není to žádný ňouma a je-li potřeba, dokáže velice dobře ohlídat rodinu a celý dům.
Samozřejmě, že jeho velikost s sebou nese i určité specifické požadavky a nároky jak na výživu, tak i na prostor.životu spokojeného psa. Za to Vám bude oplácet láskou a věrností .
Je vhodný i k canisterapeutickému výcviku, právě pro svoji klidnou a vyrovnanou povahu na kterou je i kladen důraz při chovu.

Máte-li tedy volný čas, spoustu energie a lásky na rozdávání, chcete-li svojí rodinu rozšířit o velkého a chlupatého čtyřnohého přítele, jste schopni mu zajistit vše co potřebuje, neváhejte a pořiďte si leonbergera.

Standard plemene

FCI-standard N°145 / 20. 09. 2002 / GB (překlad z NJ do AJ: C. Seidler, revidovaný p. E.Peper)

LEONBERGER

Původ : Německo.

Datum publikace originálního platného standardu: 04.01.1996.

Použití : Hlídací, společník a rodinný pes.

Rozdělení dle F.C.I. : Skupina 2 pinčové, knírači, molossové a švýcarští salašničtí psi a další.
Část 2.2 Molossové, dogovití psi. Bez zkoušek z výkonu.

Krátký přehled historie: Na konci třicátých a začátkem čtyřicátých let 19. století, Heinrich Essig, městský radní v Leonbergu, městečka poblíž Stuttgartu, zkřížil černobílou fenu Novofundlandského psa s dlouhosrstým Svatobernardským psem z klášteru „hospic“ Veliký St.Bernhard. Později byl ještě přikřížen Pyrenejský horský pes. Následkem byli velcí a mohutní psi s převážně dlouhou, svrchní jemnou srstí. Essigův cíl byl pes, co nejvíce vzhledem podobný lvu. Lev je heraldické zvíře města Leonberg.

První „opravdoví“ Leonbergeři se narodili v roce 1846. Jsou spojením vynikajících vlastností a kvalit plemen, z nichž byly vykříženi.
Během krátké doby našli tito psi, symbolizující město „Leonberg“ domov po celém světě.
Na konci 19. století, byl Leonberger v Baden-Wurttembergu preferovaným „farmářským“ psem.
Byl oblíben pro pochvalné vlastnosti jako ostražitost a mnohostrannost .
V obou světových válkách počet Leonbergerů dramaticky klesl.
Dnešní Leonberger je znamenitý rodinný pes který dokáže splnit všechny požadavky moderního života.

Celkový vzhled : Dle původního účelu je Leonberger velký, silný, svalnatý a přitom elegantní pes. Je charakteristický svým sebevědomým klidem , ovšem s živým temperamentem. Zvláště psi samci jsou silní a mohutní.

Důležité proporce: Kohoutková výška je v poměru k délce těla: 9 : 10.
Hloubka hrudníku je téměř 50% kohoutkové výšky.

Chování - temperament : Jako rodinný pes je Leonberger velmi příjemným partnerem , splňujícím požadavky současných životních podmínek, kterého můžete vzít bez problémů kamkoli s sebou.
Je charakteristický svojí láskou k dětem . Není ani plachý ani agresivní. Jako společník je příjemný, poslušný a neohrožený ve všech situacích života.

K požadovaným povahovým vlastnostem patří zejména :
- sebejistota a klid s nadhledem
- střední temperament (včetně hravosti).
- ochota přizpůsobit se
- dobrá učenlivost a schopnost pamatovat si již naučené
- je necitlivý k hlukům

Hlava : Celkovým dojmem je hlubší než širší a spíše podlouhlá než rozložitá. Poměr délky čenichu k délce mozkovny je cca 1 : 1.
Kůže je přilehlá, netvoří žádné záhyby ani vrásky.

Lebeční partie :

Lebka : Z profilu a zepředu mírně klenutá, velikostí a mohutností přiměřeně odpovídající celkové stavbě těla, je silná ale ne těžká. V zadní části není o moc širší než v oční partii.

Stop : dostatečně vyjádřen.

Obličejová partie:

Nos : Černý.

Čenich : Spíše dlouhý, stejnoměrný, nikdy špičatý ani proláklý, spíše mírně klenutý (beraní nos).

Pysky : Jemně přilehlé, černé, koutky uzavřené.

Čelisti - zuby : Silné čelisti s perfektním a kompletním nůžkovým skusem, horní zuby těsně překrývají zuby spodní bez jakékoliv mezery, jsou v čelisti svisle stojící. Dle zubního vzorce 42 zdravých zubů (chybějící M3 je tolerován). Klešťový skus je přípustný při správném postavení špičáků.

Líce : Jen mírně vyvinuty.

Oči : Světle hnědé až tmavě hnědé, středně velké, oválné, ani hluboko uložené, ani vyčnívající, ani příliš blízko u sebe, ani příliš daleko od sebe. Oční víčka přilehlá, ne jakkoliv ukazující spojivku.
Oční bělma ( viditelná část ) není zarudlé.

Uši : Vysoko nasazené, ale ne příliš vzadu, přiléhající k hlavě , střední velikosti, masité.

Krk : Přecházející mírným obloukem ke kohoutku. Spíše delší než zavalitý, bez volné kůže nebo laloku.

Tělo :

Kohoutek : Vyjádřen, zvláště u samců.

Hřbet : Pevný, rovný, široký.

Bedra : Široká, silná, dobře osvalená.

Záď : Široká, relativně dlouhá, jemně zaoblená, plynule přecházející k partii ocasu; nikdy příliš přestavěná.

Hruník : Široký, hluboký, dosahující přinejmenším k úrovni loktů. Ne sudovitý, více oválný.

Spodní linie - břicho : Jen mírně vtažené.

Ocas : Velmi dobře osrstěný; při postoji visí dolů přímo; při pohybu je jen mírně prohlý a pokud možno neměl by být nesen nad úrovní hřbetu..

Končetiny : Velmi silné, zvláště u samců.

Hrudní končetiny: Rovné v normálním postavení.

Ramena - nadloktí : Dlouhé, skloněné, výrazně úhlené, dobře osvalené.

Lokty : Blízko u těla, přiléhající.

Nadprstí : Silné, rovné; při pohledu ze předu přímé; ze strany téměř svislé .

Tlapy : Rovné (žádné vybočení ani vně ani ven), kulaté, těsně uzavřené, prsty dobře klenuté; černé polštářky.

Pánevní končetiny: Při pohledu ze zadu je postavení končetin ne příliš uzavřené, paralelní.

Hlezna: silná, stabilní, nesměřují ani dovnitř, ani ven.

Pánev : Svažující se.

Stehna: Spíše dlouhé, svažující se, silně osvalené. Výrazný úhel kolenního kloubu.

Bérce : Silné, výrazný úhel hlezenního kloubu.

Tlapy : Rovné, jen mírně oválné. Prsty klenuté, polštářky černé.

Chůze - pohyb: Prostorný a harmonický. Dobrá mechanika a výrazný záběr končetin. Končetiny

se musí při pohledu zepředu pohybovat paralelně.

Osrstění

Srst : Středně měkká, jemná až hrubší, bohatá, dlouhá, přiléhající, nikdy dělená na pěšinku, i přes hustou podsadu je patrný tvar těla , rovná, mírné zvlnění je ještě přípustné; Na krku a hrudi tvoří hřívu, a to zvláště u samců; výrazné osrstění je na předních nohách a bohaté „kalhotky“ na zadní straně stehen a pánevních končetinách .

Barva : Lví žluť, červená, červenohnědá, také písková (bledě žlutá, krémová) a všechny kombinace těchto barev, vždy s černou maskou; černé pesíky /úhlování/ jsou dovolené; nicméně černá nesmí určovat základní barvu.

Světlejší odstíny základní barvy na spodní straně z ocasu, hřívě, praporcích na předních nohách a „kalhotkách“ na zadních nohách jsou přípustné, pokud nenarušují celkový dojem psa. Malá bílá skvrna nebo pruh na hrudi a bílá srst na prstech jsou přípustné.

Velikost :
Kohoutková výška :
Psi 72 až 80 cm (doporučený průměr 76 cm).
Feny 65 až 75 cm (doporučený průměr 70 cm).

Chyby : Jakákoliv odchylka od standardu může být považována za chybu a závažnost chyby by měla být posuzována v závislosti na její prioritě.

Vylučující vady :
- bázliví nebo agresivní psi.
- silné anatomické vady (to jsou : kravský postoj, kapří hřbet, výrazně klesající záď; extrémně vybočené přední končetiny. Absolutně nedostatečné úhlení ramenního kloubu, loktů či hlezen.
- Hnědý nos.
- Velmi silný nedostatek pigmentu na pyscích.
- Chybějící zuby (s výjimkou M3). Předkus, podkus.
- Oči bez podílu hnědé barvy.
- Vychlípená víčka, vchlípená víčka / ektropium, entropium /.
- Silně kroužkující, háčkující ocas nebo ocas příliš vysoko stočený, nesený na zádi .
- Hnědé polštářky.
- Kudrnatá nebo silně vlnitá srst .
- Chyby barev (hnědá s hnědým nosem a hnědými polštářky; black and tan/černá s pálením/; černá; stříbrná; divoká barva/barva divokého prasete/).
- Absolutní ztráta masky.
- Příliš mnoho bílé (dosahující od prstů až po spěnky), bílá skvrna na hrudi větší než dlaň ruky, bílá na dalších partiích těla).

POZN.: Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata zcela spuštěná do šourku.

Překlad z AJ do ČJ : Patricie Scavinová

nahoru